Jonáš Tokarský - Alchymické dítě a jiné povídky

09.04.2004 - JOSEF CHUCHMA (MF)

Alchymistické dítě Někdy to prostě člověk nestihne a přijde s křížkem po funuse. A tak je-li tato recenze publikována až poté, co si dvaadvacetiletý Jonáš Tokarský odnesl z letošního ročníku soutěže Magnesia Litera cenu v kategorii Litera pro objev roku, chtě nechtě následující text vyznívá jako reakce na verdikt poroty. Ovlivněn jím však není; názor na knihu jsem si učinil předtím, než výsledky "Magnesie" vešly ve známost. Tokarského debut čítá sedm povídek, v nichž vesměs osamělci zvláštních jmen (Patricius Zajíček, Theophrastus Třasořitka, Amadeus Kozelka apod.) obsluhují alchymické přístroje, provozují okultní praktiky, zažívají dobrodružné příhody s vyvolanými duchy.

Tahle prvotina se vyznačuje dvěma podivuhodnými vlastnostmi. V prvé řadě téměř úplnou dokonaností i dokonalostí svého druhu. Kdyby autor neprozradil svůj útěšně mladý věk, nevystoupil na veřejnosti a z ústraní třeba tvrdil, že je mu padesát, sotvakdo by mystifikaci prohlédl. Jeho povídková sedma nevykazuje prakticky žádné typické debutantské znaky. Popisy i dialogy jsou vedeny s nemalým sebevědomím, s nepochybností libující si v názornosti a typičnosti. Tokarského texty dokonce budí dojem, jako by si zde se slovy pohrával dávný praktik, jenž má své tahy a fígle natolik zažity, že mu už jsou hlavně takovou milou rutinou, že nepotřebuje již nic jiného než svůj starý dobrý svět. Jako když kouzelník potisící tahá králíky z klobouku a vy víte, že se nesplete; je to ekvilibristické, ale taky trochu nudné číslo.

Jonáš Tokarský "Čtenáře okouzlí svou poezií i vtipem, který vzdáleně připomíná poetiku klasické humoristické knihy Karla Michala Bubáci pro všední den," píše o Tokarského prózách na záložce knihy nakladatelství Paseka, jež se autora ujalo s nelíčeným nadšením a jeho debut vypravilo do světa ve stylové úpravě. Tak se dostáváme k druhé podivuhodnosti Alchymického dítěte a k podstatnému rozdílu mezi titulem Karla Michala z roku 1961 a debutem o více než čtyřicet let mladším. "Kdože jsou hlavními aktéry těch sedmi próz: 3 strašidla (jmenovitě 1 Bílá paní, 1 vikýřník, 1 strašidlo armádní), dále 1 plivník, 1 pidimuž, 1 člověkomedvěd a 1 mrtvá kočka, která mluví," napsal v roce 1967 do časopisu Plamen o "Bubácích" František Bernhart a pokračoval: "Kromě toho je v těchto příbězích přítomen typicky lidově pohádkový duch prazákladní a praprosté spravedlnosti tohoto světa, která sama je arci modernizovaná: její výkon obstarávají většinou síly neznámé, existující (snad!) někde mimo dosah příběhu - a jeho morálka k nim odkazuje." A Ivan Klíma v Hostu do domu v témž roce usoudil: "Naleznete tu vedle úsměvných historek o bláhových spravedlivých i ušlápnutých lidičkách i o malých darebáčcích také spodní tón zcela jiné barvy. Úzkost z lidí, z proradnosti, z přetvářky, ze všepřekrývající hlouposti." Michalova kniha byla obranou proti mechaničnosti myšlení a světa, vstoupila do dobového společenského kontextu. Tokarského kniha žádný takový přesah k současnosti nemá. Je to hermetická hra, která si zcela vystačí se svými zaprášenými proprietami. Je-li v těchto zněle podaných textech ponořených do bezčasí a nekonkrétních městských prostorů přece cosi, co připomíná naši dobu, pak je to dotek úplně neškodný, realita je pouze tušená, vyvedená na způsob ateliérového pozadí či dekorativního závěsu. Tokarského povídky mají "alchymické" a "duchařské" náměty, nepostrádají pointy, ale nedostává se jim nosné, natož aktuální tematiky. S nemalou kopistickou zručností zde byla vytvořena zmodernizovaná replika literatury, jež měla svůj největší půvab před plus minus sto lety.

Za jedinou literární inovaci může být u Alchymického dítěte a jiných povídek považován fakt, že mladý tvůrce se k praktikám, jež provozují jeho více či méně potrhlé figury, staví s laskavou ironií. Nemůže to však rozptýlit dojem, že hledíme na obskurní laboratorní výtvor. Jonáš Tokarský talentovaně vyfoukl a zahřál baňku, natáhl a poškádlil křivule a spokojeně si točí mlýnek. S čímpak tenhle budoucí fyzikální chemik, student Technické univerzity Vysoké školy báňské v Ostravě, vybublá příště?

Jonáš Tokarský: Alchymické dítě a jiné povídky. Nakladatel: Paseka. Vyšlo: 2003, 200 stran.