Zadie Smithová - Sběratel autogramů

10. 01. 2004 - Jan Kapoun (LN)


Sběratel autogramů Románová prvotina Bílé zuby mladé britské prozaičky Zadie Smithové (nar. 1975) byl kritikou označen za "nejpozoruhodnější debut posledního desetiletí". O tom, že jde o román napsaný s nevšední invencí a temperamentem, se mohli čeští čtenáři přesvědčit loni v létě. Už před Vánocemi pak nakladatelství BB art vydalo i překlad druhé autorčiny knihy. Jak se mladá spisovatelka vyrovnala s věhlasem, který jí přinesla první próza? Dokázala svůj vypravěčský talent zúročit i v dalším románu? Odpověď není jednoduchá. Sběratel autogramů nabízí svižný příběh napsaný s jiskřivým vtipem i určitou dávkou dějového napětí. Na rozdíl od autorčina debutu je situován výhradně do současnosti, do dnešního Londýna a New Yorku, a točí se kolem jediné centrální postavy - sběratele podpisů a nenapravitelného zmatkáře Alexe-Li Tandema. Tomu se po četných úsměvných peripetiích splní dávný sen. Získá autogram slavné, nicméně již zpola zapomenuté hollywoodské herečky Kitty Alexanderové, a co víc, dokonce se s ní osobně seznámí a stane se jejím přítelem. V jádru banální příběh? To by ani nevadilo. Smithová jej totiž dokáže oživit řadou přesných postřehů, věrohodnými dialogy i osvěžujícími formálními postupy, např. v podobě nápaditého členění románu či typografických hříček s autogramy. Problém je jinde. Román sice nabízí zajímavý obraz globalizovaného světa, kde náboženské mystérium vystřídal vyprázdněný kult mediálních celebrit, ale příběh se často rozpadá do řady vtípků a ztřeštěností. Postrádá nadhled a komplexitu Bílých zubů. Nezachrání to ani četné odkazy na náboženské a kulturní souvislosti, které jsou někdy přínosné, někdy ale vyznívají křečovitě. Sběratel autogramů, i když jde bezesporu o zábavnou knihu, zůstává ve stínu autorčina skvělého debutu.

Zadie Smithová: Sběratel autogramů. Přeložila Petra Diestlerová. Vydalo nakladatelství BB art, Praha 2003, 326 stran.