Andrzej Sapkowski - Narrenturm

13. 03. 2004 - Ivan Adamovič (LN)

První povídky Andrzeje Sapkowského (1948) u nás začaly vycházet počátkem 90. let. V té době byl autor již fenoménem polské fantastické literatury. Nyní je tento autor takřka legendou a v České televizi můžeme sledovat seriál Zaklínač, nazvaný podle jeho nejznámějšího hrdiny.

Povídkové sbírky a následná románová pentalogie Andrzeje Sapkowského dokázaly, že i spisovatel z postsocialistické země může konkurovat autorům západním. V Polsku i v Česku se Sapkowského knihy staly bestsellery a na každou čekají netrpělivě tisíce fanoušků. Sapkowski vkročil mezi literáty ve zralém věku. Sám říká, že se díky tomu vyhnul většině dětských nemocí začínajících autorů. Hned ve svém povídkovém debutu Zaklínač (polsky 1986) uvedl na scénu neohroženého mága Geralta, který pomáhá lidskému pokolení v zabydlování světa, jehož některé části patřily dávným rasám a jiné naopak monstrům. S každou další povídkou se témata prohlubovala a autorův rukopis byl jistější. Čtenáři ocenili vytříbený styl, který nikterak nepřekážel akčním scénám, jimiž se vyznačovaly zejména rané práce. Ačkoliv Sapkowski ve svých esejích tvrdí, že žádný fantasy autor neunikne z dosahu artušovské legendy a děl J. R. R. Tolkiena, dařilo se mu nekopírovat západní fantasy vyrůstající na půdorysu anglosasko-nordických mytologií. Po vydání pátého dílu ságy o Zaklínači se autor odmlčel. Oznámil pouze, že pracuje na nové románové řadě z období husitských válek. Nyní máme v ruce první svazek s názvem Narrenturm, což znamená Věž bláznů.

Věčný štvanec z Bělavy

Jako blázen či nerozvážný bouřlivák se chová hrdina knihy, Reinmar z Bělavy. Má daleko k vyrovnanosti a dokonalosti Zaklínače Geralta. Začátek románu jej zaskočil doslova s kalhotami na půl žerdi. Reinmar se zde čile věnuje poznávání slastí tělesné lásky se sličnou Burgunďankou Adélou, paní provdanou za rytíře Gelfrada ze Šterců, toho času na křižácké výpravě proti husitům. Milostná scéna je přerušena vpádem Adéliných švagrů a Reinmar prchá. Jde mu o krk, a to ještě netuší, že prchat bude po celých 460 stran prvního dílu. Sapkowski vystavěl Narrenturm v tradici pikareskního románu. Přejal z ní lineární sled příhod i lidový podtón vyprávění. Oproti předchozím knihám je autor mnohem uvolněnější, vypráví s ironií a jazykovou i situační komikou. Staví se do role vševědoucího vypravěče, jenž s odstupem sleduje tragikomická dobrodružství svého hrdiny a nemůže odolat, aby nekomentoval tehdejší dobu ze všeznalého úhlu přítomnosti. Tím narušuje tradiční pravidla historického románu, který jako by dnešek neznal, alespoň ne v prvním plánu. Nechává kupříkladu mladého Johanna Gutenberga rozmlouvat s hrdiny o jeho novém vynálezu, knihtisku. Zatímco Gutenberg prorokuje, že přijdou doby, kdy se budou tisknout až stovky výtisků jednotlivých knih, jiný z hrdinů se děsí časů, kdy knihtisk dostupný každému způsobí devalvaci pravdy a konjunkturu vlastních verzí skutečnosti: Každá lež se stane pravdou, každá ničemnost normou, hanebnost ctností, extremismus revolučností, brak vzácností a kýč uměním. Každá podlost bude ospravedlněna, tupost oslavena, hloupost vyznamenána. Protože to bude všechno vytištěno, to všechno bude na papíře.

Fantasy bez šablony

Narrenturm Mladík Reinmar je odsouzen k nekonečným útěkům a trablům. Dějová výstavba je prostá. Cokoliv hoch v dobré víře učiní, obrátí se proti němu a nadělá mu další nepřátele. Má však dobré srdce a spojence, takže nebezpečí je obvykle na poslední chvíli zažehnáno, byť jen na okamžik. Reinmara brzy pronásledují nejen Štercové, ale i svatá inkvizice, které neušlo, že student se kromě medicíny vyučil v Praze základům praktické magie. Díky známému převorovi získá Reinmar k ruce dominikánského mnicha Šarleje, zkušeného v učených disputacích i v boji muže proti muži. Obojí se jim bude mnohokrát hodit. Poutníci cestují křížem krážem slezským krajem, dostávají se střídavě pod ochranu i do zajetí zástupců všech skupin světské i církevní moci, navíc se zapletou s loupeživými rytíři. Ocitnou se na čarodějnickém sabatu i v inkviziční mučírně. A jako by toho nebylo málo, po okolí se potulují tajemní černí jezdci rozsévající smrt za bílého dne. Autor se úmyslně drží stranou stereotypů hlavního proudu epické fantasy. Nepíše o metafyzickém boji Dobra se Zlem, leda snad o věčném zápasu rozumu s tupostí, jenž začasto probíhá v každém z nás. Jeho hrdinové nejsou neohrožení svalovci, pro něž je žena pouhou sladkou odměnou za vykonanou práci. V díle tohoto polského autora naopak nalezneme silnou dávku feminismu. Ačkoliv všichni hlavní protagonisté románu Narrenturm jsou muži, jeho sympatie k silným ženám a kultu Velké matky jsou čitelné. Příběhy o Zaklínači bychom mohli nazvat "ekologickou fantasy" - jejich svět byl obydlen více rasami, nejen lidskou, přičemž jednotlivé humanoidní rasy spolu soupeřily o místo na slunci a přizpůsobovaly se podmínkám. V historickém rámci nového románu je již těmto Starším tvorům vyhrazeno místo v koutech temných lesů a v lidových povídačkách. Člověk je dominantním druhem planety, v Evropě bylo pohanství vytlačeno křesťanstvím, jež se ale tříští do mnoha proudů. Nesoupeří spolu již druhy, ale ideologie. Díky volbě historického rámce autor nemusí řešit osud světa. I když se občas vzdálí od plátna, aby poskytl čtenáři širší pohled, většinou se věnuje osudům jednotlivců a zkoumá, jaký vliv může mít jedinec na dějiny, či alespoň na svůj osud v kolesech dějin. I tím má dílo spíše než k Tolkienovi blízko k rudolfinské trilogii Vladimíra Neffa nebo ke Švejkovi. Obzvláštní důraz autor klade na dialogy, jež jsou ovšem někdy až zbytnělé. Ke konci románu tráví hrdinové padesát stran v blázinci patrně jen proto, aby si mohl autor ústy zdejších chovanců dopřávat verbálních disputací. Román je zaplněn desítkami postav a místních jmen. Téměř na každé stránce se setkáváme s pojmy, jejichž význam se může laik domýšlet jen z kontextu. Jde především o označení různých částí oděvu a zbroje, církevních hodností, dobových reálií. Klobouk dolů před úsilím, které musel Stanislav Komárek, autorův dvorní překladatel, vynaložit při převodu nejen správných pojmů, ale i různých dialektů, jimiž postavy hovoří.

Dech středověku

Andrzej Sapkowski Tyto detaily nejsou samoúčelné. Narrenturm dýchá středověkem přímo živočišně. Většinou je to ku prospěchu věci. Sapkowski ukazuje všem méně zdatným autorům fantasy, že životnost světa, ať již smyšleného, či skutečného, spočívá v detailech. Můžeme se samozřejmě ptát, do jaké míry je autorovo pojetí doby věrohodné. Avšak historický román historii jen konstruuje, ostatně stejně jako literatura faktu. Co se tolik nemění, jsou lidské charaktery. Sapkowski ukazuje, že ryze dobré či špatné úmysly jsou ojedinělé, zato všudypřítomná je lidská hloupost, předsudky a prospěchářství. Očividně straní postavám, které se nad tyto nedostatky dokázaly povznést a zachovat si střízlivý náhled na skutečnost, rozum v době, která je celá ve znamení Narrenturmu, blázince. Ani jeho záporní hrdinové nejsou černobílí, zejména ne ti obdaření intelektem. Poučný a mrazivě nadčasový je například rozhovor s inkvizitorem, jenž Reinmarovi vysvětluje, že on sám nemá námitky proti pluralitě názorů a náboženství, proti svobodnému poznávání světa. Bojí se ale toho, že se zpochybněním katolické víry bude otřesena i světská moc církve, sám řád křesťanské civilizace. A zde pak musí jít jakákoliv nevyhovující touha po poznání stranou - a na hranici. Při pohledu do učebnic dějepisu by se mohlo zdát, že minulost byla jednoduchá, zatímco přítomnost je složitější. Laici mají historii redukovanou na několik symbolů. Komplexnost světa Narrenturmu staví toto zdání na hlavu. Orientace v tehdejší společnosti vyžadovala možná stejnou intelektuální kapacitu jako vytváření obrazu dnešního světa. V tom smyslu lépe vyniká příbuznost kvalitní historické fantasy literatury s její mladší sestrou, science fiction. Jestliže je podle některých science fiction charakterizována radikální odlišností od nám známé přítomnosti, můžeme s překvapením shledat, že do detailů rekonstruovaný a vykonstruovaný středověk skýtá velice podobnou odcizenost od dnešní reality. (V jiných ohledech naopak může být tento titul nečekaně aktuální. Například v připomínce kosmopolitní Evropy bez hranic a států.) Větší část děje Narrenturmu se odehrává ve Slezsku a sami husité na scénu vstupují až v závěru knihy. O dobrodružství hrdinů v Čechách ovládaných Žižkovými sirotky bude pojednávat díl druhý, zatím nevydaný ani v Polsku.

Andrzej Sapkowski: Narrenturm. Přeložil Stanislav Komárek. Vydalo nakladatelství Leonardo, Ostrava 2003. 473 stran.