Tom Robbins - Zátiší s Datlem

12.07.2000 - MARKÉTA KETNEROVÁ (MF)

Zátiší s DatlemZa báseň v próze, v níž podstatnou roli hraje krabička camelek, lze označit Zátiší s Datlem, dvacet let starý román Američana Toma Robbinse. Z jeho k nám dosud uvedených knih je patrně nejznámější próza I na kovbojky občas padne smutek. Zatímco Kovbojky jsou románem o příliš velkých palcích a příliš velikém smutku, Zátiší s Datlem, jež nese podtitul Tak trochu milostný román, je pohádkový příběh o moderní zrzavé princezně Leigh-Cheri, která si i přes protesty svých královských, v americkém exilu žijících rodičů dělá, co chce. A miluje, koho chce. A snaží se přimět lásku, aby vydržela. A objeví svět ukrytý v krabičce camelek. To, jak Tom Robbins přemýšlí o lásce, jej na hony vzdaluje červené knihovně - a přece to může dojmout k pláči. I dospělí milují pohádky. Robbins tu svou okořenil sérií ohlušujících výbuchů a navrch přidal trochu kokainu. Kdyby to někomu ještě pořád nestačilo, přidal i pár praktických rad, jak si doma vyrobit bombu ze surovin, které jsou zrovna po ruce. Kromě životních peripetií princezny a jejího milence, mezinárodně hledaného teroristy Datla, romanopisec čtenáři předkládá i svůj soukromý zápas s příběhem knihy, a především s novým psacím strojem - remingtonkou SL3. Ta dokáže odpovědět i na takhle složité otázky: Co je těžší? Číst Bratry Karamazovy a poslouchat přitom desky Stevieho Wondera, nebo se vydat na pomlázku po klávesnici psacího stroje? Takové psací stroje je lepší vytáhnout ze zásuvky, což také Robbins v závěru činí a zbytek textu dopisuje v ruce. A nabízí i návod na to, jak přimět lásku, aby vydržela. Kdo žasnul u předchozích titulů nad Robbins ovou schopností fabulace a uměním překvapit, v Zátiší s Datlem si tenhle požitek prodlouží. Nemluvě o tom, že Robbins vás nutí přemýšlet - třeba i nad tou krabičkou camelek. A kdybyste po přečtení přece jen neměli chuť vyrábět bomby, můžete zkusit psát poezii podle návodu z Robbinsova "služebně mladšího" díla I na kovbojky občas padne smutek - "prostě všelijak rozesrat větnou skladbu".

Tom Robbins: Zátiší s Datlem. Překlad Jiří Popel. Argo, Praha 2000, 240 stran, náklad 1800 výtisků, cena 239 korun.



Tom Robbins - Parfém bláznivého tance

11.07.1996 - JIŘÍ HANUŠ (MF Dnes)

Parfém bláznivého tanceKdo si oblíbil černý humor romanopisce Johna Irvinga, autora Světa podle Garpa, určitě si přijde na své nad prózami letos šedesátiletého Toma Robbinse, který se v první polovině osmdesátých stal ve Spojených státech stejně kultovním autorem jako Irving koncem let sedmdesátých. Robbinsova prvotina Další atrakce při cestě (Another Roadside Attraction) vyšla poprvé před čtvrtstoletím a značný úspěch zaznamenala v paperbackovém vydání v roce 1973. Následovala řada románů, jimiž se Robbins co do významu a ohlasu postavil po bok takových spisovatelů, jakými jsou Jack Kerouac, Ken Kesey, Kurt Vonnegut či vzpomenutý John Irving. Zatímco tyto autory více či méně známe, Robbins je u nás uváděn až nyní, a to svým prozatím vrcholným dílem, románem z roku 1984 Parfém bláznivého tance (Jitterbug Perfume). Zpoždění způsobily dva faktory: někdejší kulturtrégry by byly popuzovaly humorně nevázané erotické scény a Robbins "potřeboval" najít oddaného tlumočníka - nad obtížností autorova výraziva se tají dech i zkušenému překladateli. Našel jej v Tomáši Hráchovi, jehož převod lze označit za jiskřivý. V "Parfému" dokázal Robbins své silné stránky slovní humor, jazykové hříčky, vtipné a filozofické vonnegutovské aforismy - vtělit do složitého, ale pevně vystavěného příběhu s nádechem legendy. Setkáváme se v něm s Alobarem, vládcem maličkého království kdesi na východním okraji římské říše, ve chvíli, kdy jako pětatřicetiletý na svém těle objeví první šedivý chloupek a musí tajně opustit svou zem, aby unikl rituální popravě. Při putování Evropou a Asií zabloudí až do Indie. Tam nalezne životní družku jménem Kudra, která také prchá před smrtí - odmítla se dát spálit s tělem svého zesnulého manžela. V tibetských jeskyních, kde přetrvává mystická přítomnost podivínských lámů Bandaloopů, pak společně najdou recept na nesmrtelnost: spočívá ve zdravém jídle a půstu, hojném milování, horkých koupelích a především neobvyklém způsobu dýchání. Od té chvíle se po celá staletí na jejich tvářích neobjeví jediná vráska. Putují dějinami středověku i novověku, nikde jim však není souzeno zakotvit, protože jejich vzájemná oddanost a životní svěžest vždy vzbudí závist okolí. Tohle všechno je však jen zlomkem složitého příběhu o několika dějových rovinách, vrcholícího v americké současnosti. Robbins patří k široce vzdělaným autorům svérázného neakademického typu, a tak se v jeho románové pohádce pro dospělé můžeme setkat s úspěšným pokusem cestovat prostorem v odhmotněné podobě nebo s pozoruhodnou teorií o významu pachů a vůní v lidském životě. Aby si Alobar zachránil život, je nucen zavrhnout tradici; neposlechne hlas rodu, vezme osud do svých rukou a vydá se hledat moudrost. Už na konci starověku tak objevuje individualismus moderní doby. Robbins si získal takovou oblibu zejména mladých čtenářů tím, že nabízí poměrně jednoduchý lék na neduhy přetechnizovaného světa: není třeba měnit od základů společnost, stačí, když každý bude pracovat sám na sobě: "Vlastní osobnost je jediné, co máme, nic víc." Jen málokterý americký autor píše dnes tak očividně pro vlastní potěšení jako Tom Robbins. Jeho díla patří k tomu nejlepšímu v tradici, která román pojímá jako důmyslně stavěnou hru (ta tradice začíná někde u Sternova Tristrama Shandyho). Robbins (se) baví ztřeštěnými nápady, vytváří složitou a přitom absurdní symboliku, hýří vtipem a čtenář má málem chuť uvěřit, že při správném dýchání se dá žít i několik tisíc let - a v plné jízdě!

Tom Robbins: Parfém bláznivého tance. Překlad Tomáš Hrách. Argo, Praha 1996, 384 stran, náklad 3000 výtisků, cena 169 korun.





Tom Robbins - Hubené nohy a všechno ostatní

09.01.1999 - JIŘÍ HANUŠ (MF Dnes)

Příběh země je biosférický epos, v němž jsou herci buď sazeči semen, nebo nosičky vajíček. Hledat politická řešení na problémy lidstva je naprosto nesmyslná činnost, protože problémy lidstva jsou filozofické. Životním posláním lidstva není boj mezi rasami, třídami, národy či ideologiemi, nýbrž spíš osobní hledání schopnosti rozšířit si duši, osvobodit ducha a osvítit mozek. - Náboženství je nevhodnou odpovědí na Boha, protože Bůh se nedá popsat, poznat ani pochopit. - Víra v posmrtný život je na každé myslitelné úrovni zdraví nebezpečná. - Přestože hluboké city a velké pravdy jsou všeobecné, každý jedinec musí navázat svůj zvláštní, osobní, jedinečný a přímý vztah s realitou, s vesmírem, s Bohem.

Nikdo mu nepomůže, každý na to musí přijít sám

Hubené nohy a všechno ostatní Tímto zjevením podstaty světa vrcholí román Toma Robbinse, jehož americký originál vyšel v roce 1990. Už žertovný titul Hubené nohy a všechno ostatní naznačuje, že autor nezapomíná říkat pravdu se smíchem. Jeho styl je směsicí vtipu, moudrosti, provokace, erotiky i lyriky a k výše citovanému odhalení velkých pravd dochází při jedinečném striptýzu, kdy mladičká arabská břišní tanečnice odhazuje sedm závojů zakrývajících její vnady. S každým závojem přichází jedno zjevení. Čeští čtenáři, kterým zachutnaly Robbinsovy předchozí knížky (I na kovbojky občas padne smutek, Další dálniční atrakce, Parfém bláznivého tance), najdou i tady nevázanou a nevážnou postmoderní směsici orientální filozofie, filozofické ekologie a kosmologie, milostný příběh plný hravosti a žhavé vášně i řadu karikatur Robbinsových spoluobčanů - za všechny vydá fanatický jižanský kazatel Buddy Winkler, který svým úžasným saxofonovým hlasem může vystupovat jen v rádiu, protože jeho zcela netelevizní obličej zdobí takové množství beďarů, že připomíná kukuřičný klas. Robbins tentokrát rozšířil svou žertovnou mystiku o další dimenzi: neživé předměty vnímají a rozmlouvají mezi sebou, dokonce se při jistém molekulárním úsilí dokážou i pohybovat. Jednu dějovou rovinu tak představuje putování prastarých fénických kultovních předmětů z amerického Středozápadu do New Yorku v doprovodu příslušníků moderní civilizace - gulášové konzervy, stříbrné lžičky a špinavé ponožky. Tady si autor vytvořil prostor pro svérázné a téměř uvěřitelné historické výklady o vzniku dnešní neřešitelné motanice zvané Blízký východ (ovšem velmi povedené jsou i rozhovory vibrátoru a dámských kalhotek v zásuvce prádelníku). Na "dospělácké" úrovni se pak odehrává manželský život Ellen Cherryové, malířky obrazů, s Vazounem Petwayem, svářečem. Ellen tak trochu využívá prostoduchého Vazouna k tomu, aby ji vysvobodil z domova ovládaného Buddym Winklerem a dopravil ji do New Yorku, kde se Ellen hodlá věnovat Opravdovému Umění. K jejímu úžasu a zděšení se Vazoun se svými svářečskými kreacemi mezi newyorskými mecenáši prosadí mnohem rychleji než ona a navíc si pivním šarmem získá i majitelku galerie. Zklamaná Ellen přijme práci servírky v restauraci společně založené americkým Židem a americkým Arabem na náměstí před budovou Spojených národů. A největším magnetem restaurace, která je trnem v očích ortodoxním židům, ortodoxním muslimům a vůbec všem náboženským fundamentalistům, se stane právě už zmíněná arabská břišní tanečnice. Jistý americký kritik tvrdí, že popsat v několika řádcích Robbinsův román je asi stejně snadné jako vysvětlit na obrázku sněhové vločky základy sjezdového lyžování. Ony se ty romány také asi snadno nepíšou, čehož důkazem je smutná skutečnost, že za posledních osm let vydal Robbins jen jedno větší dílo. Na tom, že se Hubené nohy i česky čtou s požitkem, má kapitální zásluhu parádně odvázaný, vynalézavý a šťavnatý překlad Jiřího Popela, jenž svou hravou invencí občas předčí i autora samého.

Tom Robbins: Hubené nohy a všechno ostatní. Přeložil Jiří Popel. Argo, Praha 1998. 454 stran, náklad 2500 výtisků, cena 259 korun.





Tom Robbins - V žabím pyžamu

07.12.2002 - HANA ULMANOVÁ (MF Dnes)

Román V žabím pyžamu je v posledních šesti letech už šestým do češtiny přeloženým dílem amerického prozaika Toma Robbinse. Kniha, jejíž originál vyšel v roce 1994, je pro autora typická: jak situováním děje, tak postavami, kterými jej vyplnil. Pro ty, kdo však o tomto autorovi slyší poprvé, nejprve drobný exkurz, který snad naznačí dosti ojedinělé postavení Robbinse v americkém písemnictví a tamější (pop)kultuře.

Polotajemný muž s brýlemi

V žabím pyžamu Tom Robbins, dnes už šedesátník, autor takových děl jako I na kovbojky občas padne smutek, Parfém bláznivého starce, Další dálniční atrakce či Zátiší s Datlem, je jakousi umírněnou obdobou geniálního výstředníka soudobé americké literatury Thomase Pynchona, jehož prózy ostatně vášnivě rád čte. Snad na všech fotografiích se Robbins maskuje slunečními brýlemi, nikdy nečte články o sobě ani recenze svých děl, protože se prý nechce do „té hry“ pouštět; chce psát a těšit se ze života a nebýt mediální celebritou. Žárlivě si střeží soukromí. Jezdí sice podepisovat knihy a občas poskytuje rozhovory - to však až od chvíle, kdy zjistil, že tajemství je jako magnet: každé léto mu totiž studenti doslova bušili na dveře, což skončilo právě tehdy, když se začal objevovat na veřejnosti. S klíčovými spisovateli postmoderny Robbinse pojí i silná nedůvěra k internetu a vnímání sebe sama jako člověka globálního (třebaže se narodil v Severní Karolíně a dětství a mládí strávil ve Virginii, neztotožňuje se s Jihem ani žádnou jinou oblastí USA). Na druhé straně ho však leccos pojí s beatnickou generací - odmítá judeokřesťanskou tradici, která nám brání v opravdovém osvobození („nikdy se nezbavíme válek, pokud budeme věřit v posmrtný život“), hledá alternativní prostory ve vzdálených exotických krajích, jež samozřejmě ihned mytologizuje (jako například v Africe, kde „začal lidský život“), a pokouší se mísit fantazii, spiritualitu, sex, humor a poezii v nevídaných kombinacích.

Když šla burza do kolen

Ale teď obraťme pozornost k románu V žabím pyžamu. Jeho protagonistka Gvendolína, mladá makléřka částečně filipínského původu, jejíž oba rodiče byli skuteční bohémové, žije a pracuje v současném Seattlu. Gvendolína je ukázkovým ztělesněním konformity. Byť si i uvědomuje vratkost amerického snu nebo těsné sepjetí americké politiky s ekonomikou (a tudíž s možnou válkou), neodchyluje se od takzvané dominantní konsenzuální reality. Jak ostatně praví první věta příběhu nezvykle agresivně vyprávěného v 2. osobě: „Den, kdy burza cenných papírů ulehla na smrtelné lože, ti přijde jako nejhorší den tvého života.“ Přesto hrdinka je - aniž by chtěla pomalu zasvěcována do teorie světa, jež operuje s termíny většina, menšina, kontrola či spiknutí (a nápadně tak připomíná Oidipu Maasovou z Pynchonovy Dražby série 49). Zprostředkovatelem Gvendolínina určitého prozření se stává - jak je u Robbinse zvykem - eroticky přitažlivý muž stojící svým způsobem „mimo zákon“. Larry Diamond trpí rakovinou konečníku, kterou si hodlá léčit velmi nekonvenčními způsoby. Larryho přístup ke světu dobře charakterizuje věta: „Většina lidí má strach z věcí, které nesedí na zadku a nepózují pro náš oficiální portrét reality.“ Taková nekonvenčnost zní dost „provařeně“ - přesto román šablonovitý není. Jak to Robbins dokázal?

Čtvero důvodů

Autor je v prvé řadě skvěle srostlý se Seattlem, kde se odehrává většina jeho děl. Seattle skutečně je - jak to Robbins výtečně evokuje - městem plným kontrastů, kde se v bezprostřední blízkosti luxusních barů potulují nepokojní žebráci. A déšť na severozápadě USA je opravdu atmosféricky měkký, jaksi útulný a romantický, jak to romanopisec líčí. Za druhé: vývoj Gvendolíny je vykreslen psychologicky věrně a přesvědčivě. Ten vývoj vůbec není přímočarý a explicitní, nýbrž spíše plný zmatků a nejistot. Nevíme přesně, zda hrdinka nakonec zamíří za Larrym a za „duchovnem“ do Timbuktu. Mimochodem: po Robbinsových prvních dvou románech - psaných stejně jako próza V žabím pyžamu z ženské perspektivy si mnoho čtenářů myslelo, že autorem je žena, což tvůrce bral jako poklonu. Za třetí: všechny vážné motivy ihned podrývá ironie. Ať jde o „seriózně mystické“ vedlejší postavy Indiána a japonského doktora či o politicky korektní pojmy jako multikulturnost, etnické hledisko, menšinový status nebo sexuální diskriminace. A za čtvrté: V žabím pyžamu je román neobyčejně hravý - vyčíslit či popsat jednotlivé bujné zápletky recenzent prostě nezmůže. A přece, nebo právě proto součet těchto prvků nutně netvoří takzvanou velkou literaturu. Tom Robbins se sotvakdy zařadí po bok svým oblíbencům, jakými jsou již zmíněný Pynchon či Vladimir Nabokov, Henry Miller nebo James Joyce. Svým čtenářům zhruba jednou za pět let připravuje příjemné, inteligentní a lehce provokující počtení, což ve světě zahlceném ohlupujícími telenovelami, reklamami diktujícími životní styl a nenápadně předžvýkanými informacemi není zase tak málo.

Tom Robbins: V žabím pyžamu. Přeložil Martin Šilar, doslov Pavel Mandys. Argo, Praha 2002, 370 stran, náklad a cena neuvedeny.