András Pályi - Příchody

12.12.2005 - Ondřej Horák (LN)

Román českým čtenářům dosud neznámého Andráse Pályiho (1942) přináší po Fiasku Imre Kertésze a Autodafé George Taboriho letos již třetí pohled do Budapešti 20. století. Příchody patří k jeho dílům nejnovějším, na jeho konci čteme dataci: Dunaalmás 2000 - 2003.

Příchody Pályi se pokouší v devíti kapitolách "rekapitulovat" životní osudy Daniela Barótiho. V roce 1944, kdy mu bylo čtrnáct, zatkli jeho otce komunistu maďarští "šípáci". I jinoch sám měl s fašisty tehdy co do činění, o pět let starší aktivistkou byl přinucen k orálnímu sexu: "...otec v lochu, nechával tisknout letáky v tiskárně, nebo jen kryl toho druhého, který je nechával tisknout, ani dneska to nevím přesně, a já mezitím vylizuju píču jedný fašistický kurvě, protože jsem zvědavý na chuť ženské, zvědavý, to by ještě ušlo, ale já si to vychutnávám!" Danielova matka navíc jednoho dne při náletech vyjde z krytu, kde narazí na ruského vojáka, jenž ji okouzlí natolik, že se stane (nepřiznaným) otcem jejího mladšího syna. Ani po válce "buržoazně" se chovající matka otci komunistovi příliš radosti nepřinese. V době tzv. "maďarských událostí" v roce 1956 pak nakonec uteče se svým milencem do Austrálie.

To synové na otcovu přísnou komunistickou disciplínu přistoupí. Daniel studuje dokonce v Moskvě, následně se poslušně ožení s téměř frigidní Klárou. Ještě před smrtí se otec také dočká vnoučete, jenže pouze "nevlastního", od Alexe. V té době už ale Daniel udržuje milostný poměr s Icou. Její otec je také vysoký komunista, nicméně podporuje u dcery svobodomyslný přístup a spokojeně si měří její vizáž, když se doma prochází nahá.

Po otcově smrti konečně Daniel může dělat to, co chce: rozvede se s Klárou a ožení s Icou, s níž má později také dva syny. Získá rovněž místo na maďarském velvyslanectví, kde se rodina dočká změn v roce 1989 - a v roce 1990 se vrací do Budapešti. Je tu ale ještě jedna žena - Zsuzsa Zengö, jejímuž kouzlu Daniel propadne. S ní se setkává právě i po revolučních změnách. Už není komunisticky nadšenou vedoucí kulturního domu, nýbrž ženou, jež přestoupila ke křesťanským zásadám. Na konci románu se Zsuzsa a Ica setkávají - těsně po Danielově smrti. Tato závěrečná -devátá - kapitola už tedy nereprodukuje Danielovu zpověď, při níž se střídavě obrací k Ice a k Zsuzse. Vypravěč tedy téměř v celém románu pouze "posílá" dál Danielova slova, a proto se také v textu často objevují tuplované uvozovací věty typu "řekl jsem, řekl".

Co se to děje v protějším okně?

Na záložce je uvedeno, že se jedná o román "povýtce erotický", a v jedné z citovaných maďarských recenzí se uvádí, že Pályi "staví druhý význam ,jazyka' a jeho moc ztělesněnou v orálním sexu na místo jazykové promluvy zprofanované v mocenské politice".

Pályiho román je působivý ovšem právě svou přerývanou jazykovou rovinou (také díky invenčnímu překladu), a pak také tím, jak plasticky vykresluje rozpětí téměř padesáti let. Hlavní poznání tohoto románu však představuje mimoběžnost totalitního režimu, který mohutně zasahuje do privátních životů, a svobodomyslné erotiky.

To se ukazuje třeba v pasáži, kdy se Daniel a Ica milují v rozsvícené místnosti při otevřeném okně a on zaváhá, zda se nejedná o jeho ženou narafičenou záminku k jeho politické likvidaci, dále rovněž v temné touze jeho otce zatáhnout manželku z australského exilu zpět a vydat ji napospas komunistickým zákonům. Tyto momenty ukazují nejen to, co je totalitní režim schopen v lidech probudit, ale také věčné: nikdy nikdo nikoho nezná a nikdy nikdo nikomu nerozumí. A nemusí přitom mluvit ani maďarsky.

András Pályi: Příchody. Přeložila Ana Okrouhlá Host, Brno 2005, 208 stran