Michael Ondaatje - Anglický pacient

22.03.1997 - JOSEF CHUCHMA (MF)

V roce 1992, ve svých devětačtyřiceti letech, se kanadský, do té doby experimentující básník, prozaik a filmař Michael Ondaatje [čti ondáči] dočkal oficiálního literárního i komerčního úspěchu. Za svůj formálně zdrženlivý román Anglický pacient získal srílanský rodák nejvýznamnější britskou literární cenu Booker Prize. Letos filmová adaptace tohoto díla sklízí nominace i ceny, a to jen posiluje další prodej Ondaatjeho knihy. Co zcela zaskočí, je obyčejnost této knihy - byť románu nelze upřít kultivovanost, zručnost a určitě svědomitou přípravu. Tu naznačuje závěrečné poděkování, v němž autor zmiňuje ty, kteří mu poskytli podklady pro román, kde "některé postavy" se "zakládají na historických osobách" a četná prostředí a jednání jsou vykreslena podle dobových pramenů; jinak ovšem tento příběh několika lidí osudově poznamenaných druhou světovou "je uměleckou fikcí". Ondaatje vyváženě dávkuje popisy, akce i výčty reálií a sestřihává časové roviny; vždy tak, aby text sebevědomě kráčel vpřed a nepřepadl jen do dobrodružného příběhu, milostné romance či filozofujícího podobenství - chce být, a je konglomerátem toho všeho. Při četbě se vybavují leckteré jiné knihy: letecké prózy Exupéryho, romány o lidech použitých, odložených a zapomenutých stranou válečné vřavy; postava Hany, která pečuje o popáleného muže se záhadnou minulostí, i všeprostupující zlověstnost hlavního dějiště nám mohou evokovat atmosféru próz Vladimíra Körnera. Každý by do seznamu příbuzných knih mohl vnést svoji čtenářskou zkušenost a v zásadě by všichni měli pravdu. Pravit, že Anglický pacient je plagiátem, by bylo nepřesné a nespravedlivé, ale je to kniha podivně povědomá, různě vytěžitelná. A buďme i jednoznačnější: Ondaatje umí také vznešeně nudit. Ale zkusme to jinak. Ptejme se, proč asi román v anglosaském světě, především v Británii zaujal? Rezonuje toto dílo nějak s pocitem devadesátých let? Anglický pacient se odehrává v čase, kdy pouhá rasa byla důvodem k zabití. Kvarteto hlavních hrdinů románu popírá toto kastování a "řešení", ale současně mezi postavami vznikají bariéry jiné - a tady Ondaatje do prózy vnáší globální, dnešní optiku. Titulní figurou je sice záhadný pacient, ovšem pro román je rozhodující sikhský ženista Kip Ind, který se sluchátky na uších, do nichž mu krystalka vpouští rozhlasové vysílání, zneškodňuje miny. Jednoho dne zaslechne zprávu o svržení atomové bomby na Hirošimu a vezme si ji velmi osobně: jako povýšený útok civilizace, již pozdvihli nejprve Angličané a díky nim Američané, na civilizaci jeho, asijskou. Evropu, za jejíž demokratickou část dobrovolně bojoval, opouští - navzdory lásce k ošetřovatelce Haně. Tímto zvýrazněním civilizačního střetu mohl Ondaatje tnout do živého zejména v Británii, někdejší koloniální velmoci. Třeba se dotkl obav z potenciálních kulturních střetů, které mohou být zrozeny událostmi, jež Evropané považují za dávno uzavřené. Koneckonců válka, jež před půlstoletím přeskupila svět, byla nejprve věcí naší civilizace, která nevydržela pnutí svých vlastních extrémů.

Michael Ondaatje: Anglický pacient. Překlad Eva Masnerová. Argo, Praha 1997, 269 stran, náklad 2500 výtisků, cena 159 korun.