Antoni Libera - Madame

12.01.2006 - ONDŘEJ HORÁK (LN)

První kapitola s názvem To bývaly časy! začíná příznačným postesknutím: "Mnoho let jsem měl pocit, že jsem se narodil příliš pozdě. Zajímavá doba, neobyčejné události, fenomenální jednotlivci - to všechno podle mě patřilo minulosti a skončilo jednou provždy." Takto duchamorné exposé má rozsáhlý román Madame Antoniho Libery (1949), literárního kritika, divadelního režiséra a také překladatele díla Samuela Becketta. Jeho románový debut vyšel v roce 1998.

"What you say?"

Madame V poněkud rozpačité první kapitole je načrtnut portrét hlavního hrdiny a vypravěče románu. Je jím student varšavského gymnázia, děj Madame se odehrává z největší části v roce 1967. Vypravěč je prototypem slušňáka - hraje na klavír, šachy, učí se francouzsky... Jako by jej nepřežehl čas puberty, je neustále velmi racionální a cudný. V tomto "omezení" se ubírají také kapitoly románu - není to drásavé umění, které balancuje na úzké hraně mezi životem a smrtí a z něhož sálá (sebe)vražedná vášeň. Má tedy smysl číst dál?

Pádnou odpovědí je hned druhá kapitola Modern Jazz Quartet, kde se hodný hoch stává "rebelem" jen tím, že zahraje na školním festivalu Hit the Road Jack od Raye Charlese, navíc na výkřik profesora zpěvu: "Co se tu děje, krucinál!" odpoví (jak velí originál písně): "What you say?" Což také znamená konec veřejného hraní. Ale student je aktivní, a tak přesedlá k divadlu. Sestaví a nacvičí se spolužáky pásmo dramatických výstupů. Nechybí ani Konec hry Samuela Becketta: "Uvažujte však, uvažujte,/ jste na Zemi, na to není žádný lék./ Jděte si po svých a milujte!/ Olizujte se navzájem! Táhněte mi z očí./ Vraťte se ke svým orgiím!/ To je vše, to je vše./ Konec je už v počátku,/ a přesto se pokračuje." Nejdůležitějším vypravěčovým vzděláním se z hlediska hlavního příběhu však stane ovládání francouzštiny. Ona "madame" z titulu je totiž ředitelkou gymnázia a profesorkou francouzštiny. Je tak chladná, nepřístupná a tím tak tajemná a přitažlivá... což samozřejmě studenty zaujme a neustále dráždí. Tomuto kouzlu nijak neujde ani náš vypravěč.

Libera svému hrdinovi dopřeje opravdu velkou shodu okolností. Rodina jeho známého, postaršího horského průvodce, je totiž s rodinou "madame" značně provázána. Tak se student o jejím otci mj. dozví, že se zúčastnil občanské války ve Španělsku. S dcerou se vrátil z Francie do Polska až dlouho po válce, neboť se cítil ohrožován na životě a bezpečí paradoxně viděl v komunistickém Polsku. Jeho dcera se pak pracně snaží dostat zpět.

Proces přibližování

Vypravěč pokračuje v přibližování se k "madame". Když dojde na maturitní večírek, "ledová královna" z ředitelny vyzve premianta při profesorské volence k tanci - to už však v kabelce má služební pas. Nechá se od něj doprovodit, nikoliv však políbit, a dá mu dárek - originál Beckettova Konce hry. Druhý den odjíždí vlakem do Francie...

Uzavření kruhu obstarává kapitola Tenkrát - to bývaly časy!, v níž vypravěč o několik let později absolvuje učitelskou praxi na "svém" gymnáziu a jeden žák se jej dotáže na pravdivost legendy o jeho milostném románku s paní ředitelkou.

Liberův vzdělaný a morálně rovný hrdina by sám o sobě asi na román "nestačil", příběh rodiny "Madame la Directrise" však ano (můžeme se domýšlet, že jde o to nejatraktivnější, k čemu bylo vypravěči dáno se "připlést"). Navzdory racionálnímu základu románu, který za svůj vznik vděčí spíše autorovým stylistickým a "konstruktérským" schopnostem než čemukoliv jinému, předkládá tato rozsáhlá próza velmi dobře sepsaný příběh - svět, do něhož je možné se plně ponořit. A čas v něm plyne příjemně - až to budí mírné podezření.

Antoni Libera: Madame. Přeložila Helena Stachová. Paseka, Praha 2005, 436 stran.