Mick Jackson - Pětka

26. 04. 2003 - MICHAL JAREŠ (LN)

Je pozoruhodné, jakým způsobem dokáží Angličané vystavět příběh pro děti i o dětech - málokdy mu chybí vtip, pořádný kus tajemna a v neposlední řadě také prvek výchovný. Současný britský autor Mick Jackson na tuto tradici navazuje, mírně ji převrací a vytváří značně bizarní svět dospívajících chlapců, aniž by byl dětinský.

Mick Jackson: Pětka Micka Jacksona známe z překladu jeho slavného debutu Muž z podzemí, který vyšel v roce 2001 rovněž v Argu. Ten vyprávěl podivuhodný příběh o zdětinštělém šlechtici, jenž si vybudoval v okolí svého domu množství tunelů, ve kterých se proháněl v dostavníku. Příběhy Muže z podzemí a Pětky se v mnoha bodech shodují. Oba romány vyrůstají z grotesky, v níž ale v druhé polovině převáží spíše to tragické, hrůzostrašné, a přesto všechno vlastně - lidské. Vzpomeňme si na to, kam až touha po poznání, vcelku přirozený pud, zahnala lorda Williama Johna Cavendishe Bentinck-Scotta, vévodu z Portlandu, v Jacksonově prvotině: do šílenství. Stačí připomenout úchylnou scénu, ve které si lord sám trepanuje lebku. I v Pětce se setkáme s podobným vyústěním: ze zábavného, jakoby klučičího příběhu náhle přestoupíme do vyššího patra, kde se otřásáme hrůzou a překvapením. Teprve ve chvíli, kdy knihu zaklapneme, si uvědomíme Jacksonovu jemnou práci s čtenářovou psychikou. Lavinovitě se totiž začneme rozpomínat na jednotlivé prvky autorovy hry, jimž jsme nevěnovali pozornost, jakou by si zasloužili. Jistě, můžeme namítnout, že je to jen hra. V mnoha případech jde navíc o velmi starý model, poučený čechovovským pravidlem: "Když se na scéně objeví puška, musí se z ní vystřelit." (V Jacksonově případě je to nůž.) Ale proč se nám ta hra tak plíživě vryla do paměti, že o ní musíme přemýšlet, že nás nutí listovat o mnoho stran zpátky, abychom odhalili podstatu tohoto puzení? Odpověď je nasnadě: jako čtenáři se v tu chvíli stáváme součástí velké Jacksonovy hry, autor nás má přesně tam, kde nás chtěl mít a naše zvídavost se začíná ubírat přesně tím směrem, který nám naznačil.

Špion Bobby a Včelí král

Román Pětka se skládá ze dvou částí. Každá z nich má svého hlavního hrdinu, který do té druhé nezasahuje. Hrdinou první části je osamělý chlapec Bobby, který je v průběhu 2. světové války evakuován z ohroženého Londýna na venkov, do jižního Devonu. Klíčovou postavou druhé části je tajemný včelař, tzv. Včelí král, který do stejného místa přijíždí po válce, zatímco Bobby je už tou dobou zpět u své rodiny v Londýně. Obě části pak propojuje pětice kamarádů, kteří se narodili a vyrůstají vedle sebe v té samé vesnici na mořském pobřeží v nejjižnějším cípu Anglie. V Jacksonově podání tato "pětka" na první pohled splývá, jako by všech pět kluků jednalo stejně. Při bližším ohledání však objevíme jemně opracované, psychologicky vytříbené a často nečekané fazety charakterů. Outsider pětice, postižený Aldred Crouch, má vášnivou zálibu v mapách. Jeho veškeré sny se upnuly na Londýn, kde nikdy nebyl, a díky ohmatané příručce "Londýn za jeden den" z počátku století je schopen poučovat Londýňana Bobbyho o jeho rodném městě. Teprve časem vycítíme za Aldredovou alibistickou troufalostí nevyřčenou touhu vyprostit se z vesnice odříznuté od okolního světa, kde i obyčejný městský kluk Bobby dovede zvednout adrenalin svou pouhou přítomností. První část knihy je spíše sledem příhod, které se bezprostředně netýkají jen chlapecké party. Ať už je to groteskní příhoda s lovem zdivočelého prasete nebo jediný letecký útok na ves, který symbolicky končí střelbou do památníku obětem první světové války. Druhá válka, tedy současnost, je zde přítomna jen v podobě amerických jednotek, které se poblíž vesnice připravují na vylodění v Normandii. Za zdánlivou bezstarostností každodenního života vesničanů je však i tady cítit úzkost, podvědomý strach v očekávání "čehosi". Toto hrozivě plíživé "cosi" se ale objevuje až v druhé části knihy, která je sevřenější, příběhově nabitější a mystičtější. Bobbyho příběh je pevně ohraničen chlapcovým odchodem z domova, z Londýna, a příjezdem jeho matky na venkov po skončení války. Pevný a ve své podstatě nudný je i řád života na vsi, která se na dobu války mění ve svět téměř bez mužů. S všedností se pětka potýká s typicky dětskou vervou, podle hesla: za vším hledej záhadu. Snad i proto je Bobby zpočátku považován pěticí za německého špiona. Ideální kratochvílí je pak pátrání po tajnostech nedostižného, nepochopitelného a z klučičího pohledu často směšného světa dospělých. Kdo by ale tušil, že podobné "hře" se oddávají i ti, kdo jsou sledováni! Muž zvaný Kapitán sleduje dalekohledem cvičící ženy. Howard Kent, jeden z mála mladých mužů, který neodešel do války kvůli zdravotním potížím, zase sleduje bezejmenného dezertéra, žijícího v blízkosti vesnice. Atmosféru slídění a z ní vyrůstajícího dusivého ovzduší podezírání zúročuje Jackson ve druhé části knihy, v níž vstupuje do děje již zmiňovaný Včelí král. Záhadný přistěhovalec, který se s nikým kromě "pětky" nebaví, poměřuje světskou realitu chováním včelího společenství. Svým podivínským chováním jen zastírá skutečnost, že do vesnice nepřijel jen tak, že i on cosi hledá, sleduje. Paralela s funkčními společenstvími by se dala vysledovat v celé Jacksonově knize: společenství tvoří pětka, stejně jako vesnice, jako vzdálená skupina amerických vojáků. Stranou zůstává jen Včelí král, Bobby a víceméně tušený nepřítel, proti němuž je válka vlastně vedena. Každý zásah neznáma do osvědčeného běhu věcí vyvolá reakci v některém ze zmíněných společenství. V první části vnímá pětka Bobbyho jako vetřelce, zatímco dospělí ho přijmou bez výhrad. V druhé části se pohled na nově příchozího obrátí. Za vetřelce je tentokrát považován Včelí král, jehož chování je naprosto nepřijatelné a nepochopitelné pro dospělé, zatímco chlapci na něm nic podivného nevidí, ba právě naopak. Stejně jako v případě první části, kde autor vedle sebe staví sledování lidí z pohledu dětského a dospělého, je i v té druhé do kontrastu postaveno hledání a nacházení v chlapeckém světě a ve světě dospělých, přičemž se oba světy na závěr prolnou. Podobný způsob popisu válečného a těsně poválečného dospívání, jaký zvolil Jackson ve svém románu, využívá v autobiograficky laděném filmu Naděje a sláva i další Angličan John Boorman (u nás jej uvedla Česká televize). Boorman vytvořil retro na způsob Svěrákovy Obecné školy, Jackson se naproti tomu snaží o hlubší postižení toho podstatného v lidském životě. Přes tyto rozdíly mají díla obou autorů něco společného: ukazují zvláštnost britského pohledu v literárním zpracování tématu války. Není zde zkušenost okupace, chybí "populární" téma holocaustu, proto se autoři uchylují k osvědčeným dětským hrdinům a jejich nelehkému dospívání ve vypjatých podmínkách. Drama nemusí být nutně ztělesněno přímou palbou, stačí spletité osudy dětí - nejčastěji chlapců - kteří vyrůstají bez rodičů nebo v rodině pěstounů. Tradice je v tomto ohledu stará a stále živá (viz Oliver Twist, Harry Potter a další).

Zoufalství, Nadšení a Uspokojení

Jackson je lakoničtější než jeho předchůdci (Ch. Dickens) i současníci (J. K. Rowlingová). Jeho vyprávění je uvolněné, mísí se v něm cynismus s lyrismem. A stejně jako v jeho prvotině se i v Pětce dočkáme esenciálních popisů hnusu a hrůzy, třeba v radikálním řešení "krysího" problému. Je zajímavé sledovat, jak si Jackson hraje se jmény svých hrdinů i s popisovanými reáliemi. Pro českého čtenáře možná zůstane řada hříček nerozlušitelná, přesto připomeňme alespoň některé. Včelí král, King Bee, byl kromě jiného bombardér z druhé světové války. Daleko známější je ale stejnojmenná píseň Slima Harpa, kterou natočili na počátku své kariéry Rolling Stones nebo Pink Floyd. V Jacksonově případě je pravděpodobnější inspirace hudební. Ostatně řada jeho hrdinů se jmenuje podle známých hudebníků. Za všechny uveďme alespoň Maureen Tuckerovou, bubenici Velvet Underground. A na závěr nesmíme opomenout tu největší inspiraci. Je jí čokoláda, která dala knize název (v angličtině se kniha jmenuje Five Boys - Pět chlapců - stejně jako oblíbená dobová čokoládová pochoutka). Respektive její obal, který nakladatelé (včetně českých) využili pro přebal knihy. Pět chlapeckých obličejů, znázorňujících Zoufalství, Uklidnění, Očekávání, Nadšení a Uspokojení, totiž Jackson zcela vědomě využívá jako zástupce pro Aristotelovu dramatickou stavbu: expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. Od vysoké stavby poetiky a základu většiny teoretických prací o kultuře je k čokoládě náhle velice blízko...

Mick Jackson: Pětka. Přeložil Michal Strenk. Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2003, 203 strany.