Günter Grass - Jako rak

18.10.2005 - ALEŠ KNAPP (MF)

Obsáhlou novelu Jako rak, jejíž originální název zní Im Krebsgang, vydal Günter Grass počátkem roku 2002. Tehdy byl už třetí rok laureátem Nobelovy ceny a ostříží oko kritiků o to bedlivěji čekalo na každé jeho literární klopýtnutí. Grassovi odpůrci totiž v Německu s oblibou upozorňují, že laťku, již nasadil v geniální románové prvotině Plechový bubínek z roku 1959, spisovatel už nikdy nepřekonal. A že jeho tvůrčí potence nezadržitelně klesá.

Jako rak Zahraničí se na Grasse dívá podstatně velkoryseji než jeho němečtí krajané a český čtenář má díky péči nakladatelství Atlantis o jeho tvorbě po sjednocení Německa ucelenou představu. Česky vyšla próza Žabí lamento, románový tlustopis Širé pole i soubor textů Mé století. Vynikající sbírka erotické poezie Poslední tance, vydaná roku 2003, zůstává bohužel stranou pozornosti. I zarputilí Grassovi nepřátelé, jimž vadí autorovo levicové politické smýšlení, ocenili na novele Jako rak způsob, jakým se autor pomalu, pozpátku, tedy "račím pohybem" vypravil směrem k jedné pozapomenuté události německých dějin. Třicátého ledna 1945 poslala sovětská ponorka torpédem ke dnu Baltského moře německou civilní loď Wilhem Gustloff, na níž před postupující Rudou armádou prchaly z Pobaltí tisíce německých civilistů. Ohlas Grassovy nové prózy byl jednoznačný. Günter Grass, jak bylo možné číst v německých i zahraničních novinách, konečně nevidí v Němcích jen pachatele, nýbrž i oběti druhé světové války. Ve srovnání s dřívější tvorbou tu autor poněkud omezil svou bezbřehou imaginaci a pracuje více s historickými fakty. Vedle vypravěče vstupují na scénu tři protagonisté, jejichž příběhy líčí Grass tak, jako by byly na sobě nezávislé. Přičinlivý německý bankovní úředníkWilhem Gustloff odjede do Švýcarska léčit si plicní neduhy a jako člen NSDAP úspěšně naverbuje hlavně v kantonu Graubünden několik tisíc nových oveček do hitlerovské strany. Další figurou je David Frankfurter, syn rabína, který Gustloffa za jeho nacistické aktivity zastřelí. Loď pojmenovaná na památku mrtvéhoWilhema Gustloffa se koncem války stane cílem snažení třetí Grassovy postavy. Kapitán sovětské ponorky, komsomolec Alexandr Marinesko, se ve finském přístavu Turku opije. Místo návratu do služby se zdrží v nevěstinci, hrozí mu vyšetřování komisaři NKVD a přísný trest. Situaci hodlá napravit "hrdinským" činem, přičemž způsobí smrt mnoha nevinných civilistů.

V próze Žabí lamento z počátku devadesátých let se Grass trefně vysmál konzervativnímu buranství těch německých vysídlenců z Východu, kteří v souladu s "právem na vlast" touží navrátit se a být pochováni v rodné hroudě. Nyní představil Němce prchající z východních oblastí naopak bez jakékoliv ironie jako skutečné oběti. Pozorný čtenář však zjistí, že zde autor přece jenom nezaujímá vyhraněné morálněpolitické stanovisko. Protagonisté totiž jako by jednali nezávisle na sobě, jako by motivace a důsledky jejich počínání byly dílem náhody a neměly nic společného s kauzalitou dějin. Dokladem je i prazvláštní způsob, jakým probíhá život vraha Frankfurtera a kapitána Marineska po válce.

Po českém vydání Grassovy "račí" novely je radno neunáhlit se v soudech a šmahem z autora neučinit cosi jako sympatizanta sudetoněmeckých politických a ekonomických nároků. Günter Grass byl kdykoliv schopen překvapit - když jako rodák z Gdaňska načichlý katolicismem vystoupil ve Spolkové republice z církve nebo když se jako zarytý sociální demokrat rozloučil s členstvím v SPD. Nyní opět dokázal, že při vší politické angažovanosti neuvažuje černobíle a zůstává i do budoucna především umělcem-spisovatelem.

Günter Grass: Jako rak. Přeložil Jiří Stromšík. Vydalo nakladatelství Atlantis. Brno 2005, 168 stran.