Umberto Eco - Tajemný plamen královny Loany

10.11.2005 - LADISLAV NAGY (LN)

Po Jménu růže je každá nová kniha Umberta Eka očekávána s velikým vzrušením, které však, zejména u posledních románů, vždy záhy opadne.

Eco je obrovsky vzdělaný člověk, prototyp evropského učence v tom nejlepším slova smyslu, a navíc vynikající pedagog a popularizátor. Záběrem svých vědomostí oslňuje jak v akademických textech, tak v románech. Dokáže dávat věci do souvislostí, odhalovat skutečnosti, které z obecného povědomí dávno zmizely.

Ve svých nejlepších knihách, mezi něž z románů patří v první řadě Jméno růže, dokázal přidat něco navíc: v případě této poutavé středověké detektivky především silný příběh a humorně neotřelý pohled na medievalistiku. Nutno dodat, že zopakovat tento úspěch se mu dlouho nedařilo.

Když zbudou jen fakta

Tajemný plamen královny Loany Poslední Ekovy romány tak - při vší úctě - připomínají čtenářský deník. Učený muž nás zve do své pracovny a dává nám nahlédnout přes rameno, což je chvilku zajímavé, ale záhy se dostaví bolehlav. Fakta a reálie jsou i v beletrii nepochybně poutavé, nejsou však vším.

I proto nový Ekův román nemálo překvapí. Autor přitom nepřišel s ničím převratným. Opět zopakoval zaběhlou rutinu a nabídl čtenářům příběh, který se mocně živí z autorova výsostného zájmu. Rozdíl je však v tom, že tentokrát obrátil pozornost k masové kultuře, s níž máme na rozdíl od středověkých legend zkušenosti všichni, a nastolil i hlubší otázky paměti, nostalgie a snad i věrohodnosti. Tajemný plamen královny Loany je velice rafinovanou knihou, jež v mlze začíná a v mlze končí. Vlastně jde o příběh hledání dětství, paměti a smyslu lidského života prostřednictvím zábavných artefaktů, zde ponejvíce komiksů a brakové literatury.

Protagonista románu, antikvář přezdívaný svými blízkými Yamo, utrpí mozkovou příhodu a ztratí paměť. Přesněji řečeno, Yamova encyklopedická paměť zůstane neporušena, paměť autobiografická však zmizí. Jako by fascinace mlhou ovlivnila jeho život: Yamo perfektně ví, jak funguje lidská společnost, a dokonce si v paměti udržel i nepodstatné vědomosti, například aktuální tržní cenu Shakespearova folia. Avšak neví, kdo je on sám. V jeho paměti zůstala jen fakta, vše, co mělo nějakou emocionální hodnotu, zmizelo. Z života mu zůstala pouze struktura, obsah je pryč.

Yamův příběh tak přináší vlastně bildungsroman naruby. Dospělý, vzdělaný člověk musí vyrazit na cestu do svého dětství. Od samého počátku této cesty se přitom jasně ukazuje, že odhalení minulé autenticity bude nemožné. Eco však zároveň velice chytře ukazuje, že stejně ošidnou povahu má taktéž vzpomínka na minulost, jež je vlastně v každém dalším životním okamžiku konstruována podobně.

Italové a druhá světová válka

Tento sestup do hlubin dětství se působivě odráží v odkazech: zatímco první stránky knihy jsou plné přímých i skrytých odkazů k Proustovi, Eliotovi, Picassovi a dalším modernistickým velikánům, záhy je vystřídají dobrodružné příběhy a komiksy (odtud také název románu). Zatímco Proustův hrdina se vrátil do svého dětství v Combray pouhým ochutnáním madlenky namočené v lipovém čaji, postmodernistický Yamo tak činí prostřednictvím příběhů, přičemž ukazuje, že žádný ideální návrat není možný.

Vzhledem k tomu, že si Yamo zachoval encyklopedickou paměť, jeho návrat do dětství představuje samostatnou studii o dějinách populární literatury a kultury vůbec, zejména pak ve válečné době. Druhá světová válka je jedním z období, k nimž se Italové vůbec neradi vracejí: vstoupily do ní na špatné straně, a nakonec byli okupováni jak Američany, tak svými někdejšími spojenci. Eco se k tomuto období dostává skrze komiksy a novinové články a brilantně analyzuje jistou schizofrenii dobového tisku i zábavného čtiva - ostatně českému publiku bude vzhledem k nedávné zkušenosti tato situace mnohem bližší než leckterému západoevropskému čtenáři.

Záhadný plamen královny Loany je asi nejliterárnějším Ekovým dílem - na rozdíl od předchozích knih si nyní autor zvolil skutečně velké téma osobní paměti a vzpomínky. To se mu podařilo zpracovat výborným způsobem, při němž využil i svého neobyčejného kulturního rozhledu. Je to vynikající, nečekaně vynikající román.

Umberto Eco: Tajemný plamen královny Loany. Přeložila Alice Flemrová. Argo, Praha 2005, 457 stran, doporučená cena 387 korun.