Lawrence Durrell - Monsieur aneb kníže temnot (Avignonský kvintet I)

5.1.2002 - Ladislav Nagy (LN)

Zatímco v Anglii, Spojených státech, Francii, ale i Německu a dalších evropských zemích si Lawrence Durrell (1912 - 1990) vydobyl věhlas již v šedesátých letech, český čtenář si na první překlad musel počkat až do roku 1971, kdy vyšel Temný labyrint.

Nejproslulejší Durrellovo dílo Alexandrijský kvartet (z let 1957 - 1960) mohlo pro svou neslučitelnost s komunistickou ideologií vyjít v překladu až na sklonku osmdesátých let. Rozsáhlý román inspirovaný autorovým pobytem v Alexandrii v době druhé světové války dokonale vystihuje Durrellovu tvorbu - ta usiluje o skloubení smyslné stránky s intelektuální, o jejich vzájemné prostoupení. V jistém smyslu lze snad říct, že v této polaritě se odrážela i z literárního hlediska největší přátelství Durrellova života: na jedné straně velký básník a přísný kritik T. S. Eliot - Durrellův mentor a nakladatel, na straně druhé nespoutaný bohém Henry Miller a jeho žena Anais Ninová.

Z Paříže do Provence

Témata Alexandrijského kvartetu Lawrence Durrell rozvedl - a ta kontroverzní ještě vyhrotil v monumentální pentalogii nazvané Avignonský kvintet, která postupně vyšla v letech 1974 až 1985. První díl Monsieur aneb Kníže temnot vychází právě nyní ve výborném překladu Evy Veselé. Paříž - Provence, hned první stránka románu nás zavádí na jih Francie, do kraje, který se pro Durrella stal druhou Alexandrií. Nádherné evokace provensálské přírody nezapřou autorův rukopis, stejně jako lásku k novému domovu (Durrell se zde po válce usadil a prožil zbytek života). Provence nespojuje s Alexandrií ovšem jen blízkost Středozemnímu moři, v Durrellově případě zde existuje i spojitost literární. Právě v novém domově totiž počátkem šedesátých let dokončil Alexandrijský kvartet a kraj katarů se mu stal inspirativním prostředím pro pokračování v gnostickém dobrodružství. Podtitul Knížete temnot ˝gnostický román˝ je sice tak trochu nadbytečný, leč přesto výstižný. Gnostická témata byla už leitmotivem Alexandrijského kvartetu. Jenže zatímco zde tvořila jakési pozadí, a někdy jen dotvářela krajinomalbu místa obtěžkaného historií, v Avignonském kvintetu se dostávají do popředí. Nesl-li první románový cyklus podtitul ˝zkoumání moderní lásky˝, pak druhý v tomto směru postupuje o krok dál - nezaměřuje se ani tak na moderní lásku jako spíš na lásku obecně, a tu vidí jako nedílnou součást gnostického výkladu reality. Přirozeně, Avignonský kvintet je extrémnější, a to nejenom názorově - zatímco takové věci jako pevné, stálé ˝já˝ autor dříve jen jemně zpochybňoval, nyní je rázně vyvrací, čemuž pochopitelně odpovídá i metoda psaní - už v románu Monsieur aneb Kníže temnot můžeme pozorovat, jak se na scéně objevuje postava za postavou a vzápětí mizí v nenávratnu. Nejsou to totiž postavy v tradičním smyslu, spíše nositelé symptomů, vlastností, které se v průběhu celého cyklu stále opakují. Na druhé straně, a to je třeba obzvlášť silně zdůraznit, kniha tím neztrácí na čtivosti. Stejně jako v Alexandrijském kvartetu izde dokáže filozof-diletant Durrell uplatnit své vypravěčské nadání - kniha neobsahuje jeden, ale hned množství strhujících příběhů, vtipných postřehů a v neposlední řadě úchvatných impresionistických popisů, hlavně krajiny.

Gnostický román

Ale i v nich, zejména jejich úhlu pohledu, lze vidět zajímavý rozdíl vůči Alexandrijskému kvartetu. Ten je vlastně příběhem města, Alexandrie se stává jednou z postav románu, archetypem ženy, přičemž ostatní ženské postavy jsou jen jejím odrazem. Pohled autora-malíře je upřen na město, které se snaží zachytit evokací všech smyslových počitků. V Avignonském kvintetu vidíme město jakoby zdálky, pohled má mnohem větší záběr, ale obsahuje spíše krajinu, venkov, včetně místních obyčejů a kuriozit. Oproti kvartetu tak kvintet postrádá pevný střed, podle všeho v souhlase s názorovým schématem, který autor v knize načrtává. Namísto toho, aby se soustředil na jedno místo, opisuje román něco, co se vzdáleně podobá kruhu a zahrnuje celou oblast Středomoří - s důrazem na magičnost krajiny a její historickou dimenzi, samovolně prosakující do přítomnosti. V románu Monsieur začínáme na starobylém a chátrajícím panském sídle v Provenci, ovšem v průběhu knihy zavítáme znovu do Egypta, kde se setkáme s enigmatickým Akkadem, gnostickým guru v něčem (a nikoli náhodou) připomínajícím Nessima zkvartetu. Jelikož Monsieur je jakýmsi úvodem do celého cyklu, má seznámení s Akkadem dvojí funkci - jednak vidíme, jak jsou do gnostického mysteria zasvěcováni vypravěč a dva sourozenci, majitelé zmíněného sídla, ale zároveň jsme my čtenáři zasvěcováni do Durrellova zvláštního mysticko-filozofického konceptu. Britský prozaik a kritik Robert Irwin kdysi s jistou nadsázkou poznamenal, že Durrell má zvláštní sklon číst všechny dávné gnostické texty jako sexuální příručky. To je do značné míry pravda - proto, že v jeho excentrickém systému, mísícím prvky gnose s epikurejstvím, hraje láska, zejména pak tělesná, klíčovou roli. Západ, to je především určité pojetí lásky, tak lze ve stručnosti vyjádřit tezi knihy Durrellova blízkého přítele Denise de Rougemont. A Durrell by se pod ni jistě podepsal. Hned v prvním dílu kvintetu zkoumá nejrůznější podoby lásky (včetně bisexuálního vztahu vypravěče a obou sourozenců nebo incestního vztahu mezi nimi), v nichž se zajímavým způsobem zrcadlí dějiny západní civilizace. A není jistě náhodou, že se autor zaměřuje na krajní momenty, ostatně i z geografického a intelektuálního hlediska se jeho psaní pohybuje na samotné hranici Západ - Východ. Nakonec ve Středozemí to asi ani jinak není možné. Závěrem lze říci snad jediné. Díky mistrovskému umu autora o rozkoších jen nečteme, nýbrž je i zakoušíme. Evě Veselé, která je výtečnou znalkyní Durrellova díla a knihu opatřila informativním doslovem, patří obrovský dík za to, že našla odvahu a do takového díla se vůbec pustila. Nelze si tedy než přát, aby se časem v českém překladu objevily i další knihy cyklu. Bez nich zůstane Monsieur aneb Kníže temnot pouhou ouverturou, což mu ovšem nic neubírá na hodnotě.

Lawrence Durrell - MONSIEUR ANEB KNÍŽE TEMNOT (AVIGNONSKÝ KVINTET I). Přeložila a doslov napsala Eva Veselá. Vydalo nakladatelství Rybka Publishers, Praha 2001, 300 stran.