Jean-Paul Dubois - Život po francouzsku

17.05.2006 - LUCIE DRAHOŇOVSKÁ (MF)

Francouzský romanopisec a esejista Jean-Paul Dubois (1950) je laureátem několika významných literárních cen včetně prestižní Féminy. Autor, který se hlásí k Johnu Updikovi či Philipu Rothovi, ji získal za bestseller Život po francouzsku - a nadále zůstává skromný. "Nejsem odborníkem na nic. Jsem jen člověk, který strávil čas pozorováním lidí," dočteme se o něm v doslovu českého překladu Života po francouzsku.

Žiju sám, stárnu sám

Život po francouzsku "Jmenuji se Paul Blick. Je mi čtyřiapadesát, což je onen choulostivý věk, kdy člověk balancuje mezi dvěma perspektivami života, dvěma protichůdnými světy. Den po dni se mi tvář pokrývá jemným povlakem stáří. Polykám pravidelně antiarytmika a neuroleptika a jako kdekdo jsem přestal kouřit. Žiju sám, večeřím sám, stárnu sám..." Duboisův sympatický (anti)hrdina se náhle rozhodne skládat účty. V myšlenkách se vrací k 28. září 1958, kdy téměř 18 milionů Francouzů přijalo ústavu takzvané páté republiky.

Milník francouzských poválečných dějin však v rodině Blickových zastíní tragédie: úmrtí prvorozeného syna Vincenta. Ačkoliv je vypravěči příběhu teprve osm let, se ztrátou staršího bratra - svého záchytného bodu i vzoru - se potýká celý život. Paul se vrací do dětství poznamenaného Vincentovou smrtí, do let dospívání, kdy objevuje "sex, lásku, rokenrol a vrcholné potěšení z toho být sám sebou", i ke studiím na univerzitě.

Anarchistický mladík "naočkovaný levičáckou teologií" se živí jako amatérský hudebník a posléze sportovní novinář. Navzdory předpojatosti vůči manželství se žení s dcerou svého šéfa, "jež trpěla poměrně rozšířenou chorobou giscardovsko-barristické éry: podnikatelskou horečkou". A zatímco Anna vládne rodinné firmě na výrobu vířivých bazénů, Paul se dobrovolně stává mužem v domácnosti a pečuje o dvě děti.

Jean-Paul Dubois Zájem o fotografování se změní v posedlost, když Paul dostává možnost vytvořit fotografickou knihu o stromech. Luxusní publikace mu sice přinese slávu i velké peníze, současně ho však uzavírá do mlčenlivého světa "gigantického herbáře". Aniž to sám tušil, postupně se vzdaluje reálnému světu, své vlastní rodině a dokonce i sobě samému. Stane se poloautistickým fotografem, který se kvůli svému nejkrásnějšímu exempláři neváhá vydat na druhý konec světa. Až hospodářská krize, konkurz Anniny firmy i tragická nehoda ho přimějí, aby se vrátil zpátky k blízkým. Neboť "život není nic jiného než iluzorní vlákénko, jež nás spojuje s druhými a umožňuje nám věřit, že po čas života, který považujeme za podstatný, jsme přece jen něčím byli".

Na pozadí křehkého příběhu o přeměně malého chlapce na zralého muže (majícího s autorem dozajista více společného než jen věk či povolání), podává Dubois svědectví o proměnách poválečné Francie, o jejích společenských ideálech a individuální realitě. V jednotlivých životních fázích protagonisty, jež nápaditě korespondují s funkčními obdobími francouzských prezidentů a jsou současně názvy kapitol - od Charlese de Gaulla přes Francoise Mitterranda až po Jacquesa Chiraka - se zrcadlí politické události dané epochy: referendum v roce 1958, alžírská válka, revoluční rok 1968 či politické změny v Rumunsku na konci 80. let minulého století.

Sarkasmus i elegance

Kniha však přes svůj politicko-dějinný kontext nepůsobí těžkopádně. Naopak: je náramně čtivou prózou balancující na tenké hranici mezi lidskou komedií a tragédií, z níž čiší spisovatelův smysl pro nadsázku a sarkasmus. Dubois si umně pohrává s jemnostmi jazyka, což se projevuje zejména v květnatých metaforách. K celkovému dojmu v neposlední řadě přispívají i vysvětlivky překladatelky, které čtenářům usnadní orientaci v novodobých francouzských dějinách.

Jean-Paul Dubois: Život po francouzsku. Přeložila Alexandra Pflimpflová. Odeon, Praha 2006, 179 stran, doporučená cena 229 korun.