Dave Barry - Velký průšvih

24.08.2002 - Jan Děkanovský (LN)

Až na naléhání svého nakladatele a přátel se americký novinář a humorista Dave Barry (1947) konečně rozhodl napsat rozsáhlejší prozaický útvar. Román Velký průšvih je spletitou černou groteskou v literární tradici žánru pulp fiction - historek z podsvětí, v nichž na rozdíl od žánru čistě detektivního hrají prim akce a dějový spád.

Barryho humor měl český čtenář možnost okusit prozatím ve třech knížkách. V roce 1998 vydal Talpress průvodce mužským světem Rukověť správného chlapa, v roce 2000 svéráznou příručku pro uživatele osobních počítačů Dave Barry v kyberprostoru a o rok později knížku s výmluvným názvem Zlozvyky Davea Barryho. I další, zatím nepřeložená dílka, se povětšinou týkají vybraného fenoménu každodenního života, který pak autor podrobuje nemilosrdnému pitvání. Ve svých knížkách prokazuje Barry výtečný pozorovací talent a jeho texty jsou nabité ironií, jízlivými poznámkami a černým i zcela bláznivým humorem. Všechny Barryho knihy obsahují bonmoty a vtipy takřka geniální, solidní i poněkud nucené. Nevyrovnaná kvalita je daní ze snahy být vtipný a zábavný v každém odstavci textu. Dave Barry se od ukončení studií v roce 1969 živí novinařinou a je laureátem prestižní Pulitzerovy ceny za reportáž (1988). Dlouholeté novinářské zaměstnání v Miami Herald (od roku 1983) se do jeho literární tvorby promítá hlubokou erudicí v oblasti rozličných problematických aspektů společnosti, ale bohužel také jistou mírou machy a povrchnosti.

Obří ropucha a bezdomovec na stromě

Velký průšvih Barryho první románový počin je všemi zmíněnými vlastnostmi v kladném i záporném smyslu poznamenán. Komplikovaná zápletka, zvolený žánr i způsob vyprávění odkazují především k filmové tvorbě u nás dostatečně známých bratrů Coenových nebo Quentina Tarantina. Protože je zápletka v tomto žánru nepominutelná, neuškodí stručné nastínění děje: Artur Herk - bezskrupulózní sobecký alkoholik - je zaměstnán u vyhlášené miamské firmy Penultimate. Tato stavební firma vyniká především v lokální korupci gigantických rozměrů, stejně jako v neschopnosti skutečně něco postavit. Artur Herk zpronevěří svému zaměstnavateli 55 000 dolarů, aby mohl zlikvidovat hráčské dluhy. U firem s takovým managementem, jaký řídí Penultimate, se ovšem podobná opovážlivost netrestá vyhazovem, nýbrž kulkou. Za pramálo loajálním zaměstnancem jsou tedy vysláni dva střelci se zřejmým úkolem. Načasování jejich akce se ale náhodou shodne s pubertální bojovou hrou dvou nezletilých mladíků. Podstatou jejich hry je zasažení vybraného objektu (jímž je Herkova nevlastní dcera Jenny) vodou ze stříkací pistole. První pokus o Herkovo zavraždění skončí tedy všeobecným zmatkem, na němž má podíl i bezdomovec Puggy, obývající strom v Herkovic zahradě, a také obří jedovatá ropucha, terorizující hlídacího psa Rogera. Herkovi dojde, že vyvázl jen o vlásek, a rozhodne se zachránit si kůži tím, že odhalí FBI pravdu o svém zaměstnavateli. Aby své výpovědi dodal váhy a vynutil si pozornost, chce si u zdejších obchodníků se zbraněmi opatřit řízenou střelu. Leonid a Ivan - dvojice veteránů sovětské mírové akce v Grzkdžistánské republice - provozují svůj obchod pod zástěrkou provozování baru Veselý šakal. Místo řízené střely, která právě není na skladě, prodají Herkovi časovanou jadernou pumu, určenou původně pro arabského zákazníka, který chtěl s její pomocí přetvořit jistou lokalitu v New Yorku. Ve skutečný průšvih se ale události zvrtnou ve chvíli, kdy se do věci vloží dvojice místních zlodějíčků a pobudů - Eddie a Snake. Jak vidno, obsadil autor do rolí ve svém příběhu pestrou sbírku zločinců, ubohými kriminálníčky počínaje a gaunery mafiánského a teroristického formátu konče. Barry měl ale stále na paměti svou pověst humoristy, která ho zavazuje chrlit bonmoty, vytvářet komické situace, ale zároveň ho omezuje v zobrazení násilí a nepříjemných záležitostí vůbec. V jeho příběhu se sice ošklivé, trapné a nepříjemné věci dějí, ale skutečného násilí se špatným koncem, byť v sebegrotesknější podobě, nás autor ušetří. Opravdu špatně skončí vlastně jen zatvrzelejší z obou zlodějíčků Snake a také nejzápornější postava románu vůbec - zbabělý a všestranně odporný Artur Herk.

Tahle země, to je něco

Dave Barry Své schopnosti humoristy prokázal ovšem Barry nade vši pochybnost. Rejstřík jeho humoru se pohybuje od chandlerovských wisecracků, situační komiky ve stylu němé grotesky, přes neodolatelně vystavěné dialogy až po zhuštěná a humornou zkratkou napsaná shrnutí vpravdě neveselých událostí, která v Barryho podání vyvolají u čtenářů hlasitý smích. Nelze se ubránit pokušení zmínit alespoň několik konkrétních příkladů: Jeden z kladných hrdinů - Eliot, majitel a jediný zaměstnanec ubohé reklamní agentury - naslouchá radám arogantního, protože bohatého klienta: Nepokoušejte se. Nenávidím slovo ˝pokusit se˝. Pokoušejí se ztroskotanci, řekl Zatracený Zákazník, který čerpal svou životní filozofii z reklam Nike. Nebo jinde: Kakími čertámi oní výigrali cholódnuju vojnú? táže se řečnicky Ivan poté, co do probíhajícího obchodu mezi překupníky a Herkem vstoupí neuvěřitelně neohrabaným způsobem Snake s Eddiem (se smutečními dámskými punčocháči přes hlavu), odvedou Herka s jadernou bombou, protože jej považují za ˝drogového krále˝, ale zanechají na místě kufřík s deseti tisíci dolarů. Barry dokáže ale i zcela zpomalit divoký spád vyprávění a jako retardér použít třeba dialog ze sportovní talk show. Zabijáci, nudící se v autě před druhým pokusem o Herkovo odstranění, poslouchají rozhlasového moderátora, který vede tarantinovsky irelevantní a tlachavý rozhovor s telefonujícím posluchačem. Stupidní hašteření, obírající se mírou projevované loajality fanoušků k ragbyovému týmu, které nám autor předkládá v doslovném znění, komentuje jeden ze střelců lakonicky: Tahle země, to je něco.

Ideální prázdninová četba

Ve druhé polovině románu ale jako by Barry podlehl vlastnímu zběsilému vyprávěcímu tempu. Ve scéně pronásledování Eddieho a Snakea a zejména přestřelky na palubě letadla mu zjevně dochází invence a originalita. Dá se říci, že čím akčnější jsou scény, tím více hollywoodské konvence je z nich cítit. Zdá se dokonce, jako by Barry se zfilmováním svého románu (již se tak skutečně stalo) předem počítal a snažil se scenáristům ulehčit práci. Vítané oživení pak představuje zejména rozsáhlá scéna odbavení na letišti, která po událostech loňského 11. září získala mrazivý podtext. Wisecrack, jímž Barry tuto pasáž uvádí, je výmluvný: Byla to standardní operace, jejímž úkolem bylo obtěžovat slušné cestující natolik, aby měli dojem, že je postaráno o jejich bezpečnost, zatímco proti zločincům s IQ nepřevyšujícím celer neposkytovala prakticky žádnou ochranu. Pro pořádek je třeba připomenout, že v Barryho případě nejde o laciný konjunkturalismus a chytrost ex post, neboť anglický originál vyšel v USA v roce 1999. Bylo by pošetilé hledat v Barryho textu skryté významy a podtexty, jimiž - zůstaneme-li u filmového srovnání - oplývá například tématem srovnatelné Fargo bratří Coenů. Nic takového se pravděpodobně nedá očekávat ani od filmové podoby románu. Barry ostatně takové ambice nemá. Román se sice dotýká velice vážných problémů, ale jeho hlavním úkolem je pobavit. Velký průšvih je svižně napsaná knížka, ideální prázdninová četba, která čtenáře na několika místech přinutí přinejmenším k úsměvu. A to není málo.

Dave Barry: Velký průšvih. Přeložila Jana Dušková. Vydalo nakladatelství Talpress, Praha 2002, 236 stran.