Paul Auster - Newyorská trilogie

29.05.2000 - PETR MATOUŠEK (MF)

Newyorská trilogie Kronikář postmoderního New Yorku Paul Auster (1947) nikdy nevychází ze "zóny příšeří", poněvadž samota v industriálním velkoměstě je věcí zlou a tisíce osamělců namačkaných vedle sebe skutečností ještě horší. Zatímco zámořské obecenstvo vynáší Austerovo existenciální psaní do nebes, Středoevropan se oprávněně ptá, zda jeho kafkárny vůbec počítají s nějakým pevnějším podložím, když Američan v podstatě nemá žádnou opravdovou historii a leckdy ani "procesní" jámu, v níž by se mohl utkat s neviditelným soupeřem kvůli dědičnému prokletí našeho biologického druhu. Účetnický tón zatím prozaikovi nesedí. Ve scénáři k Wangovu kultovnímu filmu Smoke o křehké citové rovnováze někde mezi Šestou a Devátou avenue jsme mu uvěřili rozhodně snáz než při jeho předloňské české knižní premiéře Za pokus nic nedáte, studii o všeničícím fenoménu náhody. Lichá sázka na "melodii šance", která určovala směr této pokerové historky, popohání i Austerův dosud nejslavnější kus: Newyorskou trilogii, jejíž českou edici hyzdí ostudné hrubky jako ze sešitu šesťáka, nehodné nakladatelství dobré pověsti. Je dobře, že trio novel z poloviny osmdesátých let (Skleněné město - Duchové - Zamknutý pokoj) přichází vcelku. Nespojuje je však pouze výskyt unavené a polorozpadlé identity intelektuála, jenž se vrhl vstříc neočekávané události v touze po spáse, avšak v mlýnici událostí poznává - anebo spíš nepoznává - sama sebe. Auster také uvažuje o tom, že v následujícím textu provede stylistický chvat podle Cervantese či Hawthorna, což by však zcela ztratilo smysl. Jedině posloupnost próz může totiž plně vysvětlit řetěz nedorozumění, klamných představ a stihomamů, v němž si nikdo není nikým jist a v němž se s autorovým jménem, rodinou i společenským renomé šermuje takovou měrou, že je nakonec nabíledni, že všechny postavy vlastně symbolizují Austerovy osobnostní vrstvy. Zatímco on nás celou dobu krmil myšlenkou, že se mluví o někom jiném (to je ten Cervantes), a zpovzdálí číhal, co to s námi udělá (to je ten Hawthorne)... Takový tvůrčí mechanismus, takové autobiografické dopočítávání do jedné nepředstavuje v literatuře žádnou revoluci, jenže spisovatel, který od útlého dětství pečoval o schizofrenní sestru a druhou polovinou mozku registroval každodenní rodičovské hádky, ho dovede zabalit přinejmenším neotřele: do reálií "soukromých oček" šourajících se zšeřelou ulicí za svou chimérou. Zejména uprostřed trilogie, kde velkoměstská paranoia graduje i formálně, se nemůže nevybavit Samuel Beckett a jeho vyhlížení Godota, nahrávání zpovědí na magnetofonové pásky či triptych o trestanci postele Malonem. Lidsky je výsledek pochopitelně týž, jelikož rozhodnuto bylo někde nahoře a předem - rozdíl spočívá jedině v tom, že Austerovy lidičky se ostošest snažili zachránit. Solidních metafor velkoměstského inferna není na konci století mnoho, a přesto má Newyorská trilogie k výbojům pesimistického Ira ještě daleko. Obvinit ji z prázdnoty by bylo příliš kruté, nicméně její existencialita vyznívá mnohdy falešně, zklamává očekávání ve prospěch dobových mód a utápí se v odbočkách. Auster jako kdyby neuměl škrtat. Ne že bychom mu navzdory vší komplikovanosti fabule neporozuměli, avšak najdou se místa, kde by "obyčejná" chandlerovka splnila zadání upřímněji a přesvědčivěji. Nabídl nám sice důmyslnou verbální podívanou s konstrukcí hodnou nejranějších stylistických výbojů třeba takového Johna Fowlese, na rozdíl od tohoto Brita si však nevštípil, že každá efektní próza musí stát na obou nohou, nikoli jednou z nich občas trčet bez opory ve vakuu.

Paul Auster: Newyorská trilogie. Přeložila Barbora Puchalská. Prostor, Praha 2000. 352 stran, náklad neuveden, 349 korun.




Paul Auster - Za pokus nic nedáte

02.07.1998 - PETR MATOUŠEK (MF)

Paul Auster Třebaže se tiše předpokládalo, že česká amerikanistika začne citelný překladový rest vůči Paulu Austerovi splácet jeho volnou Newyorskou trilogií, představuje ho novějším románem Za pokus nic nedáte. Jedenapadesátiletý prozaik, jenž spolu s Edgarem Doctorowem, Jayem McInerneyem, Woodym Allenem či Tomem Wolfem vložil šém do newyorského mrakodrapového babylonu a učinil jej bludným hrdinou svých děl, se ovšem ani v přeloženém románu příliš nevzdálil rodnému východnímu pobřeží. S obvyklými existenciálními akordy zde rozehrál přízračnou studii třicátníka, jenž se s rodinným kolapsem vyrovnává bezcílným popojížděním a čekáním na příští možnou šanci. Smutný hrdina Jimmy Nashe se trošku podobá ovdovělému literátovi Paulu Benjaminovi z Wangova filmu Smoke - jeho scénářem se Auster zapsal do povědomí filmových fajnšmekrů. Citlivé analýzy bolavé duše si oblíbil, jak přiznal v nedávno vydaných pamětech Z ruky do huby, jelikož takové "inventury samoty" mu připomínají vlastní Kristova léta, kdy jako začínající a nevydávaný romanopisec šmudlal život jako pumpař a šífař. Upřímně ho proto zajímají lidské vraky, které "ztratily svůj příběh - nitku vedoucí od jednoho dne k druhému" a jež se připoutávají k těm druhým nitkám se zoufalým přesvědčením, že tohle bude konečně to pravé. Jimmy se přidá k mladíkovi, z něhož se vyklube prvotřídní karbaník, a rozhodne se investovat zbytek peněz do karetního večírku se dvěma excentrickými milionáři. Psychologické dusno kolem pokerové hry pak vytváří rámec pro podobenství o jedinečnosti a nepolapitelnosti náhody, kterou ovládají nečitelné astrální zákonitosti. Z této commedie dell'arte u kulatého stolu vycházejí naši dva hosté napadrť poraženi. Snobskými boháči jsou přinuceni odpracovat si svůj dluh na stavbě pofiderního památníku, aby zpětně nabyli občanských práv. Onen velikášský model městečka, kde úlisně nevypočitatelný dráb s výmluvným příjmením Murks (foneticky Marx) dohlíží na nedobrovolné dělníky, rozhořčený Jimmy Nashe hostitelům nakonec poškodí, i když se zprvu - na rozdíl od svého vzteklého a poživačného karetního parťáka smiřuje se závislým postavením; těžká práce mu pomáhá zahnat bolestné prázdno. Postupně se však Jimmy orientuje na pomstu. Až konečně, rozdrážděn na maximum, vykročí kupředu a opětovně opanuje svůj osud, byť za to draze zaplatí. Ve filmu, jejž podle Austerovy předlohy před pěti lety natočil Philip Haas (s Mandym Patinkinem v roli Jimmyho), shledala americká kritika u obou klíčových symbolů řadu nedořečeností a autorův koncept Zla jí připadal příliš ezoterický. Právě tady se učebnicově projevuje rozdíl mezi uměleckými jazyky, neboť literatura nemusí oproti filmu spoléhat na hotové obrazy, může umisťovat negativní síly do rozmytější zóny příšeří, v němž se jich prostě nedohledáš, zato si je můžeš lépe představovat v hlavě. Austerovy metafory bezpochyby směřují ke sdělení, že Zlo je nehmotné, konkrétní bývají jen jeho vykonavatelé. Fatální historka s plnokrevnými postavami tedy počítá s momentem náznaku a očekávání, leč nezatajuje jeho tragiku, když na počátku dýchánku nechává zaznít charakteristických osm not z Beethovenovy Páté symfonie, známé jako Osudová. Česká verze knihy by snesla ještě jedno redakční čtení: nejen co do vyrovnání stylových vrstev, nýbrž zejména v korektuře. Od plzeňských nakladatelských jestřábů jsme si, pravda, zvykli nečekat žádné zázraky; jenže zohledníme-li fakt, že edice téměř až do finiše vznikala v odeonské produkci, potvrzuje se zakaboněný dojem, že už i legendární spojení "odeonská kvalita" vysublimovalo kamsi do historie.

Paul Auster: Za pokus nic nedáte. Přeložil Jan Jirák. Mustang, Plzeň 1998. 168 stran, náklad neuveden, cena 158 korun.